Co nového v kuchyni?

Pro nadcházející cestu do Ladaku jsem musel trochu pozměnit skladbu mé polní kuchyně. Mé staré hrnce už jsou opravdu staré a navíc mají pro moji novou filozofii cestování dost nešikovný tvar i velikost. U bikepackingu se neustále řeší velikost a váha. Místa není nazbyt, proto se vše točí kolem těchto dvou parametrů. Co se týče tvaru nádobí jsou dvě možnosti. Buď nízký a širší hrnec, který se vejde do rámovky, nebo úzký a vysoký do podsedlovky, nebo na vidlici. Já zvolil druhou možnost, protože jsem měl od počátku v plánu vézt kompletní vaření na přední vidlici.

Do nejužšího výběru se dostali GSI Microdualist a Pinguin Double Alu. Přemýšlel jsem i nad Titanem, ale nechal jsem si ho rozmluvit. Prý se dlouhodobé vaření moc nehodí. Je skvělý na vaření vody, ale dlouhý pobyt na plameni se mu moc nelíbí. Nakonec jsem zvolil ekonomičtější variantu od Pinquinu. Záměrně jsem vybíral z nádobí pro dva, protože jsem chtěl hrnec s objemem 1L. Menší hrnce jsou dobré na přípravu instantních jídel, ale na opravdové vaření jsou prostě malé. Po celodenní bikovačce je totiž pořádný hlad a je potřeba pořádná večeře. Navíc rýže a čočka, což bude asi hlavní náplň himalájského jídelníčku, jsou docela hladová jídla, tudíž pár lžic navíc přijde k duhu.

Do Ladaku pojedu ale jen s jedním hrncem ze sady a to s tím větším (menší využiji při víkendovkách doma). Díky tvaru a především pánvičce, která coby víko výrazně zvětšuje vnitřní objem složené sady se mi do nádobí vejde veškeré ostatní příslušenství. Dokonce i pumpa od vařiče. Tu jsem totiž nechtěl nechávat našroubovanou na láhvi, kde by došla brzy k úhoně. Zároveň je ale moc citlivá na to, abych jí hodil jen tak do brašny. Hrnec je pro přepravu nejbezpečnější. Pro jistotu jsem ještě vyrobil kryt z plastové dózy na šumák, aby se sací trubka přece jen nějak neohnula. Tedy je pravda, že úplně ideální to není. Pumpa je asi o půl centimetru delší, než by byl ideál. Takhle do sebe totiž hrnec a pánev přesně nezapadá.

Z toho je patrné že se potáhnu s benzíňákem. Ano, s mým velkým, těžkým, ale osvědčeným benzíňákem. Řešil jsem, jestli nevzít jen lehoučký vařič na tekutý líh, který by mi v případě, že je v Ladaku dostupný petrolej, stačil a ušetřil bych půl kila váhy. Ale bohužel se mi nepodařilo získat solidní informace o dostupnosti petroleje. Proto nehodlám nic riskovat a rád se potáhnu s Primusem, se kterým uvařím na benzínu, na petroleji a v nejhorším případě i na naftě.

Jak jste si asi všimli, nikde není vidět nic na přípravu mé milované kávy. No, co k tomu říct. Bude to těžké! Ale každý gram navíc se v pětitisícových sedlech počítá, navíc Indický Himálaj nevyniká svou vyhlášenou kávou, takže táhnou sebou pytel kafe, který by mi pokryl dvouměsíční spotřebu, jaksi nepřipadá v úvahu. Nezbývá než doufat, že občas seženu něco alespoň na Turka…

Jak jsem psal výše, celé mé kuchyňské zařízení povezu na přední vidlici. K tomu účelu jsem si nechal od Rebeltu ušít rolovací pytel z Cordury podle průměru hrnce. I s uloženou sadou na vaření zbývá v pytli dost místa na nějaké zásoby jídla, což mi výrazně pomáhá šetřit místo v ostatních brašnách.

 

Sada na vaření: 1,15 kg bez lahve

Vařič Primus Omnifuel + 1l lahev

Nádobí Pinguin Double Alu

Lžíce Sea to Sumit (plast)

Nůž Wenger

Křesadlo

Zapalovač BIC

Závětří (homemade)

Alu podložka

Houbička na mytí

Vodní filtr Care Plus

Nakonec jsem ještě celou soupravu doplnil o v odní filtr Care Plus. Je úžasně malý lehký a funkční. Jelikož se s vodou budu spoléhat na řeky a potoky pro jistotu jí budu filtrovat. Uchování pevného zdraví a kondice mi za tu práci rozhodně stojí.

Tagy: vybavení, vaření, bikepacking

Download Free FREE High-quality Joomla! Designs • Premium Joomla 3 Templates BIGtheme.net